Hradec Králové: Šokující zločin, který otřásl veřejností

Ve čtvrtek 20. února došlo v Hradci Králové k šokující tragédii – teprve 16letý mladík v obchodní zóně zaútočil nožem na dvě prodavačky. Útok byl tak vážný, že obě ženy (ve věku 19 a 38 let) i přes čtyřicetiminutové pokusy o oživení svým zraněním podlehly​. Policie útočníka do pár minut zadržela a případ vyšetřuje jako dvojnásobnou vraždu​. Zpráva o brutálním činu se rychle rozšířila a okamžitě otřásla celou zemí. Veřejnost reagovala šokem, účastí i hněvem – sociální sítě zaplavily výrazy soustrasti a zděšení nad tím, že tak mladý pachatel spáchal něco tak hrůzného. Tragédii komentovali i nejvyšší představitelé: čin byl označen za "naprosto nepochopitelný a hrůzný" a všem pozůstalým byla vyjádřena upřímná soustrast​. Před obchodem, kde k útoku došlo, se objevily pietní nápisy "R.I.P." a lidé zde zapalovali svíčky na památku obětí​. Atmosféra ve společnosti je plná smutku, ale také pobouření – všichni si kladou otázku, jak se něco takového mohlo stát.

Proč tento případ tolik děsí?

Na této tragédii je několik aspektů, které vyvolávají mimořádný strach a neklid. Zaprvé jde o mimořádnou brutalitu útoku. Pachatel napadl obě oběti nožem opakovaně a způsobil jim rozsáhlá poranění​. Zdravotníci nasadili všechny prostředky – na místě prováděli resuscitaci. I přes tento výjimečný zákrok trvající několik desítek minut se však nepodařilo ani jednu ženu zachránit; tak závažná zranění útočník způsobil​. Už samotná představa bezbranných obětí – prodavaček, které byly v práci a neměly možnost se bránit – vzbuzuje v lidech hluboký pocit nespravedlnosti a hrůzy. Jedné z obětí bylo pouhých 19 let, celý život měla před sebou, druhá byla matkou od rodiny; ani jedna neměla sebemenší šanci tak brutální útok přežít​.

Dalším znepokojivým faktorem je, kdo byl pachatelem. Šestnáctiletý útočník je stále vlastně "dítě školou povinné". Skutečnost, že tak mladý člověk může spáchat dvojnásobnou vraždu, otřásla naší představou o bezpečí. Mnozí si kladou otázku, co se děje s dnešní mládeží, když se jednotlivec v teenagerském věku uchýlí k tak extrémnímu násilí. Podle policie si navíc pachatel své oběti vybral zcela náhodně​ – ženy útočníka nijak neznaly a útok přišel bez varování. Tahle nahodilost a skutečnost, že se vražedný útok odehrál na veřejném místě za bílého dne, umocňuje pocit, že to se mohlo stát komukoli z nás. Lidé se ptají: Jsme ještě v bezpečí na běžných místech, jako je práce, obchod, ulice? Životy obětí zhasly během obyčejného pracovního rána v nákupním centru, což v mnoha z nás zanechává hluboký pocit ohrožení. Jeden z bezpečnostních expertů varovně poznamenal, že po útocích mladistvých – ať už v Hradci Králové nebo nedávno ve škole v Rudolfově – se už nikde v Česku nemůžeme cítit zcela bezpečně. Taková slova, jakkoli drsná, bohužel odrážejí náladu části společnosti. Tento případ zkrátka děsí svou brutalitou, nevypočitatelností a tím, že boří naše zažité přesvědčení o tom, kdo představuje hrozbu a kde bychom se měli bát.

Slabiny systému a varovné signály

Tragédie v Hradci Králové také odhaluje řadu znepokojivých otázek ohledně toho, zda náš systém mohl podobnému činu zabránit – a pokud ano, proč se to nestalo. Už se objevují informace o pachateli, které naznačují varovné signály v jeho životě, jež zůstaly dlouhodobě bez povšimnutí. Mladík žil odtržený od okolí, sousedé z panelového domu o něm "nevěděli takřka nic". Podle policie byl samotář uzavřený ve svém vlastním světě​ a trávil čas ve virtuálním světě násilných fantazií​, které nakonec převedl do reality. Známý dětský psycholog označil jeho případ za krajní příklad toho, kam až může mladého člověka dovést dlouhodobá neřešená izolace bez potřebné interakce s okolím​. Zdá se tedy, že pachatel vykazoval známky hluboké sociální izolace, nihilismu a možná i poruchy empatie – neměl žádné životní cíle ani motivaci do budoucna​. Takové signály by v ideálním případě měly spustit poplach u rodičů, školy či sociálních pracovníků. V tomto případě se tak ale nestalo. Je namístě se ptát, proč. Mladík údajně již od deseti let snil o tom, že zabije člověka​. Pokud by tuto děsivou fantazii někdo včas odhalil – například kdyby ji vyslovil ve škole, na internetu nebo v rodině – mohl systém zakročit dřív, než se proměnila ve skutečnost. Jenže nic takového se k odpovědným lidem zřejmě nedoneslo. Pachatel také nenavštěvoval žádnou školu ani nepracoval v době činu​, přestože mu bylo teprve 16. To znamená, že vypadl ze vzdělávacího systému a úřady o něm zřejmě ztratily přehled – i to poukazuje na možnou mezeru v preventivní práci institucí (například povinné dohledání mladistvých, kteří nepokračují ve studiu).

Z hlediska práce policie nelze zásahovým jednotkám nic zásadního vytknout – na místo dorazily rychle a pachatele zadržely během pár minut, čímž možná zabránily dalším obětem. 

Slabiny systému se projevují spíše v oblasti prevence a také následného postihu. Po tragédii vyplynul jeden zcela konkrétní nedostatek trestního systému: zákonné tresty pro mladistvé pachatele závažných zločinů. Za dvojnásobnou vraždu totiž šestnáctiletému pachateli hrozí podle současného práva maximálně 10 let vězení​. Tato informace doslova šokovala veřejnost a vzbudila vlnu nevole​. V očích mnoha lidí je takový trest příliš mírný a neodpovídá závažnosti činu – mladík by mohl být na svobodě už kolem svých 26 let, zatímco dvě rodiny přišly navždy o své nejbližší. Okamžitě po činu tak vznikla internetová petice požadující zpřísnění trestů pro mladistvé vrahy, která během pár dnů nasbírala stovky podpisů​. Autoři petice apelují na vládu a parlament, aby změnili zákony tak, aby i mladiství pachatelé nesli odpovědnost úměrnou závažnosti svých skutků​. Konkrétně žádají zvýšení horní hranice trestu a také zvážení snížení věkové hranice trestní odpovědnosti v případech obzvlášť závažných zločinů​.

Tato debata ale nemá jednoduché řešení. Někteří odborníci na právo a dětští psychologové varují, že pouhé zpřísnění trestů problém nevyřeší​. Tvrdí, že drastické činy dětí a teenagerů mají hlubší příčiny a že vyšší sazby nebudou mít skutečný odstrašující efekt ani nepřinesou zpět ztracené životy. Kritici současně poukazují, že zákonné změny řeší až následky (tedy potrestání po činu), zatímco daleko důležitější je řešit příčiny a prevenci​. Přesto je zřejmé, že stávající systém do jisté míry selhal – ať už v tom, že nedokázal zachytit varovné signály u pachatele, nebo v tom, že zákon neumožňuje uložit přísnější trest, který by veřejnost považovala za spravedlivý.

Jak by se dalo podobným tragédiím předcházet?

Dvojnásobná vražda v Hradci Králové rozpoutala diskuzi nejen o trestech, ale hlavně o tom, jak takovým hrůzným činům do budoucna předcházet. Odborníci se shodují, že klíč leží v prevenci na mnoha úrovních – v rodině, ve škole, v komunitě i v systému jako celku​.

Co tedy můžeme udělat?

Rodiče hrají nezastupitelnou roli. Je zásadní všímat si psychického stavu a chování svých dětí, i nenápadných změn k horšímu. V případě hradeckého pachatele se zdá, že žil pouze s matkou a trávil většinu času izolovaný ve svém pokoji​. Rodiče by měli zpozornět, pokud jejich potomek propadá úplné izolaci, nezájmu o okolí nebo chorobné fascinaci násilím. Otevřená komunikace v rodině může odhalit případné znepokojivé fantazie či problémy dřív, než eskalují – dítě, které má důvěru se svěřit, může získat potřebnou pomoc. Dále je důležité vést děti k tomu, aby měly v životě pozitivní cíle a motivace. "Děti by měly mít nějaké cíle – malé nebo velké, to je jedno, ale musí směřovat do pozitivní budoucnosti," zdůraznil psycholog Václav Mertin v reakci na tento případ​. Pokud mladý člověk žádnou perspektivu necítí a život ho "otravuje", jak to možná bylo u tohoto chlapce, je to alarmující stav, ve kterém by rodina měla vyhledat pomoc odborníků (psychologů či terapeutů).

Také školy a pedagogové by měli být na podobné signály velmi vnímaví. Učitelé tráví s dospívajícími dětmi značnou část dne a mohou zpozorovat například projevy agresivity, šikany, extrémní izolovanosti či jiných problémů. Školní psychologové a výchovní poradci by měli být připraveni zasáhnout – promluvit si s dítětem, kontaktovat rodinu, zapojit sociální služby, pokud je to nutné. V případě pachatele z Hradce vyšlo najevo, že už nebyl studentem ani učněm​. To ukazuje potřebu lepšího sledování mladistvých, kteří opustí vzdělávací systém. Mohl by existovat mechanismus, kdy úřady práce či OSPOD (sociálně-právní ochrana dětí) dohlédnou na čerstvě vyučené či absolventy základních škol bez další činnosti, nabídnou jim pomoc, programy či aspoň občasný kontakt, který by předešel úplnému odtržení od společnosti.

Komunitní práce je dalším prvkem prevence – mládež potřebuje smysluplné volnočasové aktivity, kde se zapojí, najde kolektiv, koníčky a pocit úspěchu. Podpora sportovních, kulturních a jiných zájmových kroužků může odlákat mladé lidi od osamělého bloudění na internetu a dát jim reálné sociální vazby. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková v reakci na hradeckou tragédii zdůraznila, že musíme včas identifikovat nefunkční či zranitelné rodiny a ohrožené děti efektivně podpořit skrze školy a volnočasové aktivity​. Právě v těchto oblastech vidí odborníci největší rezervy systému – je nutné problémům předcházet dříve, než se z nich stanou kriminální činy.

Legislativní změny mohou rovněž sehrát svou roli. Jak už bylo zmíněno, diskutuje se o úpravě trestního zákoníku – například zvýšení horní hranice sazby pro mladistvé u zvlášť závažných zločinů, nebo dokonce snížení věku trestní odpovědnosti v mimořádných případech​. Takové kroky by mohly působit odstrašujícím dojmem na potenciální pachatele mezi mládeží a hlavně by zajistily, že ti, kdo přece jen podobný brutální čin spáchají, nezůstanou na svobodě po několika málo letech. Zároveň by ale změny musely být provedeny citlivě a s ohledem na mezinárodní úmluvy o právech dítěte. Každopádně, signál od veřejnosti je jasný: společnost žádá, aby se podobné tragédie neopakovaly, a pokud k nim dojde, aby následoval spravedlivý trest a snaha ochránit ostatní.

Jaká ponaučení si z této tragédie můžeme vzít?

Hrůzný případ vraždy dvou nevinných žen v Hradci Králové zasáhl naši společnost emocionálně i myšlenkově. Smutek nad ztracenými životy se mísí s hněvem a voláním po změnách. Jako společnost si z této tragédie musíme vzít několik zásadních ponaučení. Zaprvé, nesmíme podceňovat varovné signály u mladistvých – ať už jde o izolaci, apatii, nebo jiné náznaky psychických potíží. Rodiny, školy i komunita musí být bdělé a aktivně zasahovat, než bude pozdě. Zadruhé, tato událost nám bolestivě ukázala trhliny v systému, a tedy nutnost je zacelit. Debata o úpravě zákonů týkajících se mladistvých zločinců je zcela namístě. Je dobře, že se již vede – petice s tisíci podpisy a rostoucí tlak veřejnosti nutí politiky zamyslet se nad změnami​. Někteří zákonodárci volání občanů vyslyšeli a vítají diskusi o přísnějších trestech​. Pokud zákonné úpravy dokážou zvýšit pocit spravedlnosti a bezpečí, měly by být provedeny. Zároveň ale musíme pamatovat i na třetí ponaučení: skutečným klíčem je prevence. Jak zdůrazňují experti, tresty řeší až důsledky – mnohem cennější pro společnost je zabránit tomu, aby k takovým činům vůbec docházelo. To znamená investovat do práce s rizikovou mládeží, posílit dostupnost psychologické pomoci, podpořit rodiny v krizi a zlepšit komunikaci mezi školami, rodiči a sociálními službami.

Veřejnost nezůstává bezmocná ani po tak otřesném zločinu. Lidé mohou a měli by se zapojit do tlaku na pozitivní změny. Každý může podpořit iniciativy volající po zlepšení – ať už podpisem petice, účastí na diskusích, nebo třeba napsáním dopisu poslancům, že mu toto téma leží na srdci. Občanský hlas je důležitý: připomeňme si, že v minulosti už silný veřejný tlak vedl k úpravám zákonů či postupů (ať šlo například o případy jiných násilných činů, po nichž se zvyšovala bezpečnost ve školách či se měnily předpisy v psychiatrii). Stejně tak je pro každého z nás ponaučením neobracet se zády k okolí – všímat si osamělých či utrápených mladých lidí v našem sousedství, ve škole našich dětí, a nebát se nabídnout pomoc nebo to nahlásit odborníkům dříve, než se zrodí tragédie.

Závěrem lze říci, že dvojnásobná vražda v Hradci Králové musí sloužit jako budíček. Budíček pro rodiče, školy, úřady i politiky. Za oběť této tragédii padly dvě nevinné ženy a otřeseny byly tisíce dalších lidí, kteří cítí, že se něco musí změnit. Je naší povinností vůči nim – i vůči budoucnosti naší společnosti – udělat vše pro to, aby se podobný hrůzný čin už neopakoval. Pokud dokážeme spojit emocionální sílu veřejné reakce s chladnou analýzou slabin systému a proměnit je v reálné kroky (od lepší prevence až po případné legislativní úpravy), potom toto obrovské neštěstí nezůstane bez odezvy a stane se impulsem k pozitivním změnám. To je to nejmenší, co dlužíme obětem i sobě samým do budoucna.