Sedm let za smrt vlastních dětí. Krutá tragédie odhaluje nespravedlnost trestu i cenu lidského života
Dva malí andílci už nikdy nepřijdou domů. Pětiletá holčička a šestiletý chlapeček zemřeli strašlivou smrtí poté, co je jejich vlastní otec vezl v automobilu jako zběsilý. Osudného večera 7. června 2024 se na silnici mezi Rousínovem a Vyškovem odehrála tragédie, při níž opilý řidič nezvládl ve vysoké rychlosti předjíždění, jeho vůz vyletěl ze silnice a v kotrmelcích skončil v poli. Obě děti nebyly připoutané ani v autosedačkách – po nárazu vypadly z vozu a na místě zahynuly. Jejich otec, který měl řídit nanejvýš šedesátkou, uháněl přes 140 km/h a v krvi mu kolovaly víc než 1,5 promile alkoholu. On sám přitom z hrozivé havárie vyvázl bez vážnějšího zranění. Dvě drobná těla jeho dětí však zůstala nehybně ležet vedle zdemolovaného auta – svědci z řad vedoucích dětské organizace, kteří k nehodě přiběhli, už nedokázali malým sourozencům navrátit život. Za několik vteřin bezohlednosti zaplatily dvě nevinné děti cenou nejvyšší.
Soudní verdikt: Pouhých sedm let za dva zmařené životy
Když stanul 25letý otec před soudem, kajícně prohlašoval svou vinu. "Okamžitě bych vyměnil svůj život za život mých dětí," sypal si popel na hlavu a přiznával, že pro jeho chování neexistuje omluva. Jeho slzy ale nemohly vrátit čas. Okresní soud ve Vyškově mu koncem října vyměřil nepodmíněný trest sedmi let a dvou měsíců vězení za usmrcení z nedbalosti a ohrožení pod vlivem návykové látky. Soud při rozhodování vzal v úvahu otcovo doznání jako polehčující okolnost. Kromě odnětí svobody uložil soud muži také zákaz řízení a povinnost uhradit přes 3 miliony korun jako odškodné dvěma zbylým sourozencům zemřelých dětí.
Je verdikt dost přísný? Předsedkyně soudu Hana Kleinová označila obžalovaného za "extrémně nebezpečného řidiče", který se bezohledně choval i k vlastním potomkům. Takový člověk podle ní nemůže být oporou své rodiny ani společnosti. "Odvolací soud dospěl k názoru, že výše trestu je trestem spravedlivým, dostatečným," prohlásil následně i soudce Aleš Dufek, když Krajský soud v Brně začátkem ledna tohoto roku odvolání projednal. Sedm let a dva měsíce za mřížemi – tolik má stát život dvou dětí v očích české justice.
Bouřlivé reakce: Spravedlnost, nebo výsměch?
Když se veřejnost dozvěděla o výši trestu, mnohým zatrnulo. Pouhých sedm let za smrt dvou malých dětí – to přece zní jako výsměch hodnotě lidského života. Ano, obžalovaný je zároveň otcem obětí a doživotně ponese následky svého selhání v podobě ztráty dětí. Jenže svým rozhodnutím sednout opilý za volant a vézt děti nepřipoutané tento muž vědomě riskoval jejich životy. Už v minulosti přitom hazardoval – řidičák měl teprve pár let a už nasbíral pět dopravních přestupků. Dokonce už byl jednou přistižen při řízení pod vlivem drog a také vezl děti bez autosedaček. Přesto dál jezdil. Tentokrát jeho arogance a nezodpovědnost definitivně zničily dva mladé životy a poznamenaly celou rodinu.
Po vynesení rozsudku se státní zástupce s trestem spokojil – soud vyhověl jeho návrhu, a tak se práva odvolání vzdal. Jenže otec-řidič tak spokojen nebyl: ačkoli u soudu plakal nad ztrátou dětí, trest sedm let vězení se mu zdál moc a obratem se odvolal. Tato reakce u mnoha lidí vyvolala hořkost. Kde zůstala pokora a lítost? Ve chvíli, kdy došlo na vlastní odpovědnost, se kajícník změnil opět v chladného kalkulujícího viníka snažícího se vyváznout s mírnějším postihem. Veřejnost i odborníci se tak přou: je sedm let adekvátní trest za dva vyhaslé dětské životy?
Zatímco někteří mohou namítat, že žádný trest nevrátí děti k životu a že viník si ponese celoživotní psychický trest, pro většinu společnosti je takový argument nepřijatelný. Ozývají se hlasy, že justice selhává v ochraně nejzranitelnějších. Jak má pozůstalá rodina uvěřit v naplnění spravedlnosti, když člověk, který zavinil smrt jejich milovaných dětí, vyvázne na svobodu dřív, než by děti stihly dokončit základní školu? Sedm let – ve skutečnosti možná ještě méně při dobrém chování – a pak může z vězení vyjít relativně mladý muž, který má ještě většinu života před sebou. Jeho děti tu šanci nedostaly.
Podobné tragédie a srovnání s ostatními případy
Bohužel, případ z Vyškovska zdaleka není ojedinělý. Tragické nehody způsobené opilými řidiči se opakují a tresty bývají překvapivě nízké. Stačí se podívat na jiné kauzy u nás: například řidič, který v Olomouci se 2 promile alkoholu v krvi způsobil nehodu s dvěma mrtvými dětmi, dostal trest pouhých 6,5 roku vězení a desetiletý zákaz řízení. Jiný "pirát silnic" na Kroměřížsku ujížděl policii pod vlivem alkoholu, havaroval a zabil tři mladé lidi – soud ho poslal za mříže na osm let. Při vynesení rozsudku tehdy příbuzná jedné z obětí v soudní síni plakala a zhroutila se žalem k zemi. Můžeme se jim divit? Tři životy zmařené v jediném okamžiku a viník si odsedí osm roků – taková "cena" života nutně pozůstalé drtí a rozhořčuje.
Také v zahraničí často pozůstalí kroutí hlavou nad tím, jak mírné tresty dostávají zabijáci za volantem. Například na sousedním Slovensku soud vyměřil 15 let vězení Dušanu Dědečkovi, který opilý najel do zastávky v Bratislavě a zabil pět studentů. Jen 15 let za pět promarněných životů – rodiče obětí rozsudek zklamal a část veřejnosti rozzuřil, volají po přísnějším trestu. Generální prokurátor Slovenska dokonce označil uložený trest za "nepřiměřeně nízký, důsledně nezohledňující způsob spáchání činu, jeho následky a osobu pachatele" a nařídil odvolání v neprospěch obžalovaného, protože takový výrok považuje za nedostatečný. Tento případ ukazuje, že příliš mírné tresty za smrt na silnici nejsou problémem jen u nás, ale i jinde – a všude znamenají pro pozůstalé další bolest a pocit křivdy.
Na druhou stranu jsou státy, které si vážnost problému uvědomují a začínají přitvrzovat. Ve Velké Británii nedávno změnili zákony tak, aby soudy mohly poslat řidiče-zabijáky až na doživotí – tresty za usmrcení z nedbalosti za volantem pod vlivem jsou nyní zvýšeny z původního maxima 14 let na doživotní vězení, tedy úroveň srovnatelnou s trestem za zabití člověka úmyslně. Zpřísnění přišlo právě po tlaku rodin obětí a veřejnosti, kterým už došla trpělivost s tím, že lidské životy vyhaslé na silnicích byly dosud trestány mírněji než jiné způsoby usmrcení. Tento britský příklad jasně ukazuje, že společenská objednávka na tvrdší postih viníků dopravních tragédií existuje a lze ji promítnout do legislativy.
Volání po změně: Nezapomeňme na cenu každého života
Každý takový tragický příběh je mementem, že současný systém selhává. Nelze vrátit životy dvou maličkých dětí z Vyškovska – ale můžeme se postarat, aby zákony do budoucna lépe chránily nevinné a nekompromisně trestaly viníky. Sedm let za smrt dvou dětí je alarmující signál, že hodnota lidského života je u nás měřena až příliš nízko. Jaké změny by mohly podobným tragédiím zabránit a vrátit víru ve spravedlnost?
Zvýšení trestních sazeb pro opilé zabijáky za volantem: současná horní hranice (v tomto případě 10 let) zjevně neodpovídá závažnosti následků. Je namístě uvažovat o navýšení maximálních trestů, aby soudy mohly uložit třeba 15 i více let, nebo dokonce doživotí u nejhorších případů, podobně jako to umožňuje britský právní systém. Život dvou dětí nemůže být "vyvážen" sedmi lety žaláře – tresty musí lépe odrážet nenapravitelné ztráty, které viníci způsobili.
Přísnější postih recidivistů a preventivní opatření: otec z Vyškovska už dříve jezdil zdrogovaný a bez autosedaček, přesto sedal dál za volant. Takové chování musí být v zárodku tvrdě trestáno – okamžité odebrání řidičského průkazu na dlouhou dobu či doživotně, vysoké pokuty, povinné léčby závislostí, zabavení vozidla při opakovaném porušení. Jeden přestupek může být omyl, pět přestupků je ignorování zákona – a to nesmí projít bez vážných následků dřív, než dojde k tragédii.
Žádné podmínky ani omluvy, pokud jsou oběťmi děti: pokud někdo pod vlivem způsobí smrt dítěte (a tím spíše vlastního svěřeného dítěte), mělo by to být polehčující okolností vyloučeno. Nelze omlouvat pachatele tím, že "už sám trpí ztrátou" – skutečnou a nenapravitelnou oběť utrpěly hlavně ty děti. Zákon by mohl explicitně stanovit, že způsobení smrti dítěte za hrubé nedbalosti (např. opilou jízdou) bude automaticky posuzováno s vyšší sazbou nebo kvalifikováno jako přitěžující okolnost zvláštního zřetele hodná. Život dítěte má absolutní hodnotu a justice to musí zrcadlit.
Lepší prevence a výchova řidičů: Změna zákonů musí jít ruku v ruce se změnou myšlení. Potřebujeme důslednější dopravní výchovu, osvětu o rizicích alkoholu za volantem, více silničních kontrol a nulovou toleranci k "já to zvládnu, i když jsem pil". Technologie jako alkoholové imobilizéry v autech pro dříve potrestané řidiče mohou pomoci. Každé opatření, které zabrání opilci vůbec nastartovat auto s dítětem na palubě, stojí za to.
Kolik stojí lidský život? Neměřitelně mnoho – a přesto se zdá, že v soudních síních občas padá cenovka směšně nízko. Rodiny obětí dopravních nehod způsobených opilci často odcházejí od soudů zlomené podruhé: nejprve přišly o své milované, podruhé o víru, že spravedlnost zvítězila. Když matka těch dvou zesnulých děti z Vyškovska zapálí svíčku u jejich hrobečků, nezajímají ji paragrafy. Cítí jen prázdnotu a nesmírný smutek, který žádných sedm let vězení pro viníka nikdy nezacelí. Ale my jako společnost máme vůči ní a všem podobným obětem alespoň jednu povinnost – nedovolit, aby jejich tragédie byla marná. Musíme se zamyslet nad hodnotou každého lidského života a změnit systém tak, aby tuto hodnotu hájil. Sedm let za dva dětské životy není spravedlnost. Je to facka do tváře všem, kdo věří, že zákon má chránit nevinné. Nezapomeňme na ty dva malinké sourozence, jejichž životy zhasly vinou bezohlednosti. Změňme zákony, zpřísněme tresty, dejme jasně najevo, že hazard s lidským životem nebudeme tolerovat. Každá oběť dopravní tragédie si zaslouží, aby si jí společnost vážila – a aby cena jejího života nebyla nikdy zlehčována příliš mírným trestem pro viníka.
Spravedlnost možná byla slepá v soudní síni, ale my nesmíme zavírat oči. Dlužíme to památce těch dětí i budoucnosti těch našich.
Každý lidský život má hodnotu, kterou nelze vyčíslit roky ve vězení. Ale právě proto nesmí být tresty za jeho zmaření tak bolestně nízké. Je načase to změnit.
Vzpomínejme na oběti. A jednejme, než přibudou další!
